Nejen o architektuře a začátcích

Ne tak úplně začátek

Ach ty začátky! I když asi ne v pravém slova smyslu. Vždyť jdu cestou, kterou jsem se vydala už na studiích, ale… Chtělo by to ještě něco víc. Architekt, hmmm, opravdu zajímavé zaměstnání, fakt, architekt, zní to dobře: Co děláš? Jsem architekt… Ale! Kdo jím vlastně doopravdy je? Co dělá architekta architektem? Jak to vidím já?

Co chci…

Nechci si stavět pomníky, mám ráda pokoru a přímočarost, ráda vidím věci, jak vznikají, jak se mění pod rukama. Nechci „malovat“ studie od stolu, nechci telefonovat a dohadovat se o termínech a neustále škrtit zajímavé dílko tak dlouho, až z něho zbude jen torzo strnule a bojácně se krčící pod tíhou konvencí, peněz, dobrých rad, zatuchlých byrokratických postupů (hluboce se omlouvám všem, kteří se snaží i pod úřednickou maskou stále zůstat lidmi a zdravý selský rozum jim není cizí; a skutečně jsem několik takových potkala, takových, kteří se zajímali o příběh, o koncepci, o výsledek, zkrátka nebáli se otevřít něčemu novému a aktivně to podpořili! A víte proč? Protože to jsou také „jen“ lidé, proto s nimi zkuste, kolegové, někdy také tak mluvit, zapojte je do procesu tvorby, ptejte se, buďte pokorní (ne servilní) a shledáte zázraky!), takovou stavbu, prostor, výrobek nechci!

Na odbornou práci mají být odborníci

Chci vymýšlet, chci tvořit, hlavou, rukama, chci dílo prožívat se všemi, koho se týká. Nechci se s dílem prát! Chci si s ním hrát! Nechci se mořit s projektovou dokumentací, ale chci u toho být. Hluboce respektuji stavařské umění a borce ochotné hledat řešení, stavaři jsou totiž skuteční umělci, oni dávají vašemu dílu onu pověstnou „konstrukci“, vy formu a funkci! Všechno musí být v dokonalé symbióze, jinak jste prohráli, jedno bez druhého nemá smysl. Vážím si znalostí o stavařině a konstrukcích, které jsem praxí získala, ale nebudu dělat práci někoho jiného, kdo ji umí mnohem lépe! Já tvořím, stavař spolutvoří, já jsem nositel myšlenky a koncepce ruku v ruce s účelem. Stavař dotáhne vaše dílo k dokonalosti, blíže k realizaci, ale musíte ho nechat tvořit a on musí chtít! Nenuťte ho dělat věci v rozporu s jeho uměním, a on podpoří to vaše. Najděte takového a máte vyhráno! Proto nechte architekty, stavaře a jiné odborníky dělat jejich práci, protože operaci mozku byste ode mě asi nechtěli, nebo ano?!

Chci vidět, jak dílo ožívá, jak se užívá, jak se mění v čase, jen tak zjistím, zda mělo smysl!

Nemluvím jen o architektuře, mluvím také o všem, co nás obklopuje, co nám může udělat život příjemnější, veselejší, zkrátka lepší. Mluvím o věcech běžné potřeby, kterých máme doma celé hromady a kolikrát je přecházíme bez povšimnutí. Mluvím o designu všeho, co je kolem nás, vždyť i zem pod nohama si zaslouží pozornost, proč se neusmát, když se po ní procházíme? Proč se neusmát na zubní kartáček či krabičku kapesníků, proč si nevypít čaj či kávu z hrnku, který nebudete chtít pustit z ruky, proč si nevytáhnout knihu z knihovny, která třeba kopíruje vaše schodiště, proč neudělat z předsíně bránu domova? Proč by to měl být stísněný tmavý prostor? Kdo to řekl? Je ta vaše taková? Nechtěli byste jinou? Klidně i stejně velkou, ale prostě jinou? Věřím, že chtěli.

A takhle by se dalo psát a psát a psát, a kdo by ty krásné věci pak vymýšlel a tvořil? Tak vzhůru do toho a půl je hotovo!

Foto: Petra Sotonová

Sdílejte vaše myšlenky